Japonsko, které je více než třicet let mým druhým domovem, se pokouším vnímat všemi pěti vědou člověku přiznanými smysly. Spolu s jedním, který údajně lidstvo postrádá, ale v Japonsku se bez něj neobejdete. Jde o tzv. čtení vzduchu (空気を読む) umožněné orgánem podobným postranní čáře, kterým ryby čtou vodu.
Vítejte na novém blogu! Konečně jsem se dhodlal k tomu, abych oprášil jednu ze svých domén a začal na ní stavět tyto stránky. Název JAPONSKO.JP je snadno zapomatovatelný, protože kde jinde než v Japonsku by Japonsko mělo být. Chystám se sem ukládat produkty svého prózotepectví a videohrátek tak, jak je mé smysly zaznamenaly. To proto, aby vše bylo pod jednou střechou a já měl jednou co odkázat dětem případně vnoučatům. Přestože si za to moc prachů nekoupěj'. Zatím jsou tyto stránky někde mezi alfa a beta verzí. Pokračování zde.
Japonská cesta III. Čas předbudoucí
Jak jsem předznamenal minule, začátek závěrečného dílu věnuji osobě nejdélesloužícího premiéra, Šinzó Abemu. Do čela liberálně demokratické strany a tím i do premiérského křesla byl zvolen dvakrát. Poprvé ve funkci strávil přesně rok, podruhé téměř osm let. V obou případech zakončil své účinkování ze zdravotních důvodů, údajně trpí ulcerózní kolitidou. Každopádně oběma jeho odchodům předcházely problémy, ba i skandály.
Japonská cesta II. Čas předpřítomný
V minulém povídání jsem se pokusil shrnout novější dějiny Japonska, konkrétně období, kdy se poválečný růst neúprosně zastavil a nastala dlouhodobá stagnace. K prasknutí ekonomické bubliny počátkem devadesátek, které zbrzdění ekonomiky předcházelo, došlo prakticky ve stejné době, kdy jsem do Japonska dorazil. Ovšem žádném případě tento zlom v ekonomickém vývoji na sebe neberu. V té době jsem toho totiž o hostitelské zemi nic moc nevěděl.