Japonsko etiketa: Všeobecná pravidlaŘada zde popsaných pravidel platí i mimo byznys. Proto se v závěru pokusím zevšeobecnit některé součásti japonské obchodní etikety tak, aby se daly použít i v běžném životě.

Pozor na hlasový projev - ten by měl být tichý a posazen v nízké stupnici. Halekání je vyhrazeno prodavačům. Konverzaci doprovázejte úklonami odžigi vždy, kdy je to namístě - při pozdravu, oslovení, jako vyjádření díků, při omluvě nebo prosbě.

Japoncům není vlastní tělesný kontakt s cizími osobami - při představování se navzájem klaní. Cizincům ovšem vycházejí vstříc a podávají jim ruku. Je slušné oplatit tuto snahu úklonou. Hloubka poklony vyjadřuje vzájemný vztah vyšší-nižší.

Mimiku a gestikulaci je třeba omezit na nezbytné minimum - váš partner se z ní bude snažit číst a hrozí nebezpečí chybné interpretace. Stejné pravidlo platí o žertování. To raději vynechejte. Ironii Japonci rozumí, ale jen sami mezi sebou. Váš případný pokus o ironii zůstane zcela určitě oslyšen.

Nepřístojná gesta:

  • "Kulaté" spojení palce a ukazováčku téže ruky neznamená O.K., ale je symbolem pro peníze; toto gesto je bráno jako loudění.* Ještě nebezpečnější je spojení palce a malíčku při pokrčených ostatních prstech, to vyjadřuje návrh sexuální spojení.* Dotyk obočí zvláště prsteníčkem zde znamená, že si o partnerovi myslíte, že je podvodník, nebo přinejlepším mluvka, na to tedy také pozor.* Ukazování na osobu napřaženým ukazováčkem je faux pass, místo toho pokyňte rukou s dlaní směřující nahoru.
  • škubání ramenem či mrkání by také mělo být vynecháno.
  • Plácání po ramenu sice nepatří k formální výbavě Japonců, ovšem je-li něco vypito, za nepřístojnost se nepovažuje.

Gesta, která vám naopak usnadní život:

  • Odkazujete-li na svou osobu, nepíchejte se ukazováčkem do hrudi, ale nasměrujte ho k vašemu nosu.
  • Japonsko je lidnatá země. Chcete-li, aby vám někdo uhnul z cesty nebo aby se skupinka před vámi rozestoupila, učiňte pokrčenou rukou pohyb jako když naznačujete sekání a to směrem, kterým se chcete vydat. Seknutí by nemělo být moc intenzívní a mělo by se odehrát zhruba na úrovni prsou až pasu. Pohyb je doprovázen mírnou úklonou na znamení omluvy.
  • Při mávání coby pozdravu se prsty nepohybují shora dolů (to spíš značí pokyn ke ztišení), ale ze strany na stranu. Máváním by měly zdravit pouze ženy.
  • Zápor se nevyjadřuje vrtěním hlavy, ale kmitáním ruky před (vlastním!) obličejem. Prsty jsou "v pozoru" a u sebe, palec směřuje k obličeji.
  • Založíte-li si ruce, nebudete bráni za nezdvořáka, ale za člověka, který se v ten daný moment potřebuje zamyslet.
  • Jste-li v rozpacích, nedovedete se rozhodnout, lze tento stav podobně jako u nás vyjádřit škrábáním na hlavě.

Akustické projevy:

  • Vliv západního světa způsobil, že poměrně odnedávna je plivání, frkání a funění nepřípustné. U starých lidí je možné se s těmito jevy setkat.
  • Přípustné je popotahování při rýmě, je dokonce přípustnější než smrkání do kapesníku. Za nechutné Japonci považují ukládání kapesníku po vysmrkání do kapsy. Proto buďte dobře zásoben/a papírovými kapesníky na jedno použití.
  • Při pití horkého čaje je přípustné hlasité srkání. Stejné pravidlo platí pro pojídání dlouhých nudlí soba, udon, sómen nebo rámen.

úplně na konec...
Japonsko je země úsměvů. úsměv zde vyjadřuje hodně pocitů - stejně jako u nás potěšení, radost či blaženost. Ale je to i nástroj sebeovládání - lze jím maskovat pocity nelibé. Autor doufá, že vám tento miniseriálek pomůže při vaší návštěvy Japonska a že vás při ní bude doprovázet pouze úsměv vyjadřující libé pocity.

Komentáře

Share on Myspace