Rychleji, výše, silněji, průšvihověji Letos jsem načal svůj jednatřicátý rok pobytu v Japonsku, což by mohlo napovědět o mém vztahu k této zemi. Navíc se považuji za člověka pozitivně smýšlejícího, který se i na zdánlivě odpískaných věcech snaží najít něco dobrého. Proto se mi o tom, co předcházelo pátečnímu slavnostnímu zahájení her Tokyo 2020, nepíše snadno.
V podstatě již ve chvíli, kdy Japonsko v olympijském tendru zvítězilo, jsem si myslel, že země kapánek internacionalizace a trochu povzbudit národní sebevědomí potřebuje. Mistrovství světa ve fotbalu spolupořádané Japonskem a Jižní Koreou v roce 2002 přinejmenším přineslo vícejazyčné označení názvů stanic vlaků a metra cizincům zpravidla nečitelných.
Současný vývoj věcí ukazuje, že kvůli liduprázdnosti her na frak vedle sportu dostane nově i ona proklamovaná a kýžená internacionalizace.
Probermež ty olympijské průšvihy pěkně popořadě:
Obr. 1.
Starý zákon psaný v řečtině označuje za počátek všeho logos. Logem začal i tokijský olympijský průšvih. Použití původního japonského návrhu zažaloval zřizovatel loga divadla v belgickém městě Liège, přišlo mu poněkud okopčené. Sice nejsem designér, ale podle mě je to poloviční T zrcadlově převrácené v L připadá dost obecné, než aby se jednalo o plagiát. Také patičky mají na vzájemně odlišnou vzdálenost. Každopádně byl původní návrh olympijského loga stornován a posléze nahrazen tím současným.
Problémy provázely i stavbu olympijského stadiónu. Původní futuristický návrh světově proslulé architektky britsko-íránské Zahi Hadídové, rozpočtovaný na dvě miliardy dolarů, byl kvůli své nadměrnosti zamítnut a Tokio tak přišlo o další možnou dominantu. Sportovní svatostánek byl nakonec postaven podle skromnějšího a levnějšího projektu domácího architekta Kengo Kumy. Výsledků se v kuloárech přezdívá volské oko (fried egg). Mně tedy zredukovaný stadion připomíná spíše záchodové prkénko.
Obr. 2.
Dalším průšvihem je rok konání: Původně se hry měly konat v krásně kulatém a snadno zapamatovatelném roce 2020. Veškeré zamýšlené suvenýry toto vročení nesly a nesou, kdo by se s tím vším přemalovával, že. Takže hry konané v roce 2021 mají oficiální vročení 2020. Tím překonávají bolševickou Velkou říjnovou revoluci v Rusku, která se kvůli diferenci mezi gregoriánským a juliánským kalendářem odehrála až v listopadu ovšem téhož roku.
Přejděmež k průšvihům osobním:
Obr. 3.
Jako první se vyznamenal bývalý premiér Joširó Mori, obhospodařující trafikou šéfa olympijského výboru. Ten se někdy zjara nechal slyšet, že schůze trvají dlouho proto, že v nich participují ženy, které jsou ukecané, takže se jeden výsledku nedočká. Byl označen za sexistu a vyzván ke složení funkce. Dlouho se jí nechtěl vzdát, ale nakonec na nátlak domácí, a především zahraničí veřejnosti resignoval. Funkce se ujala bývalá rychlobruslařka a cyklistka Seiko Hašimoto(vá).
Dvou personálních ztrát doznal poslední týden před zahájením her. Nejprve svému osudu neunikl skladatel a hudebník Keigo Oyamada, stylově se pohybující na hraně alternativy či indie. Ve světě je i mimo Japonsko znám pod pseudonymem Cornelius. Byly na něj vytaženy úryvky z jeho vlastních interview, tuším že let 1992 a 1994. V nich světu sděluje, ba dokonce se chlubí tím, že již na základní a střední škole týral mentálně slabší spolužáky. Nechal je zavírat je do lepenkových krabic, svlékat, nutil je masturbovat, a dokonce pojídat lidské výkaly. Těchto činů podle vlastních slov nelitoval a za šikanu je neopovažoval. Pozdní omluva nezabrala, na olympijském otvíráku hudba tohoto dvaapadesátiletého umělce nakonec nezazněla.
Obr. 4.
Necelé dva dny před zahájením z členství v národním olympijském výboru resignoval další umělec. Jde o komika známého z „humorných“ skečů, Kentaró Kobajaši, který měl řídit zahajovací ceremoniál. V jednom z nich si k diváckému úspěchu dopomohl tím, že se dost nechutným způsobem otřel o oběti Holocaustu. Následovalo diplomatické žhavení telefonní linky Tokio-Tel Aviv. Avšak toto žhavení nezabralo a Kobajaši rovněž musel prakticky v předvečer zahájení her na svůj post resignovat. Předsedkyně výboru se za své nezbedné ovečky nestačí omlouvat.
Příchuť skandálu má i neúčast jihokorejského prezidenta na zahájení olympiády. Jae-in Moon se do Tokia původně chystal. V opačném případě by šlo o dosti vstřícný krok, protože vztahy mezi oběma zeměmi jsou v poslední době dosti napjaté. Plánovanou cestu však zhatil svým poněkud nediplomatickým výrokem zástupce japonského velvyslance v Soulu Hirohisa Sóma, který se v interview pro jednu korejskou kabelovou televizi o prezidentovi vyjádřil, že zřejmě v duchu masturboval, pokud si myslel, že se s ním japonský premiér Jošihide Suga setká. Schůzka vrcholných politiků obou zemí přitom měla být součástí programu návštěvy.
Obr. 5.
Každopádně zahájení olympiády proběhlo, řada z vás si ceremoniál nenechala ujít a hodnocení mu vystavila sama. Oficiálně hry otevřel císař Naruhito. Jeho řeč byla dosti vlažná, mezi slovy prosvítalo jeho ne zrovna příznivé stanovisko. S konáním her nesouhlasí ani převážná část japonské populace. Svůj nesouhlas dává zřetelně najevo. Ve svém okolí neznám jediného nadšeného Japonce. V očekávání protestů byla zvýšena policejní aktivita v Tokiu.
Je velká škoda, že koronavirová pandemie a vytahování kostlivců ze skříní členů národního olympijského zhatilo historickou příležitost, aby se Japonsko coby země skvělých hostitelů a pečlivých a zodpovědných pracovníků mohlo celosvětově reprezentovat v co nejlepším světle. Tedy pokud olympiáda jako taková ještě nese alespoň špetku původních coubertainovských idejí a má tedy nějaký smysl.
Obr. 6.
(A to jsem ještě nepsal o tom, že v úterý se má severně od Tokia prohnat napříč ostrovem Honšú mladší sestra tajfunu – tropická bouře Nepartak, že počet nově nakažených koronavirem opět roste a pomalu se blíží lednovému maximu a že se v naivní představě snížit sexuchtivost sportovců a potažmo i riziko vzájemné nákazy koronavirem nebudou v olympijské vesnici rozdávat kondomy; podle mě tím pádem dostanou šanci jiné přenosné choroby.)
