My dříve narození jsme to zažili na vlastní kůži – socialistickou demokracii, coby vyšší formu demokracie bezpřívlastkové. Jaký je mezi nimi rozdíl? Stejný, jako je mezi kazajkou a svěrací kazajkou. Tento vtip podle všeho nezná ani nový premiér vzešlý z nedávných vnitrostranických voleb – Fumio Kišida. Muž delegovaný spíše středovou než jestřábí frakcí vítězné strany, zocelený účastí v několika kabinetech, známý především jako šéf diplomacie Abeho vlády.
Novopečený premiér věren přísloví o kvalitě metení nově pořízeného koštěte se snaží vtisknout nové éře svou politickou tvář. Ve volebním klání vytyčil svou politickou metu, která nejmenuje nijak méně úderně než nový kapitalismus. Takže příští generace se v budou v dějepise učit, že od 19. století světem hýbal starý či bezpřívlastkový kapitalismus, který byl ve 20. letech 21. století vystřídán modernější, progresívnější formou – novým kapitalismem.
Ale spíše se to žáčci učit nebudou. Pod honosným názvem se totiž neskrývá nic jiného než resuscitovaná třetí etapa Abeho ekonomické reformy, kterou tento předpředchozí premiér již jaksi nestačil ani uskutečnit, natož nastartovat. Tedy chystal-li se vůbec. Každopádně na vybudování nového kapitalismu byl již sestaven vládní panel a samozřejmě příslušný sekretariát. Členy panelu jsou všichni ministři a patnáct přizvaných expertů činných v byznysu. Jedním z nich je i pravnuk Eiičiho Šibusawy, který v rámci reforem Meidži (Meji restoration) rozjel budování japonského kapitalismu a stal se tak podle přívlastku jeho otcem. První schůze panelu se uskutečnila 26. října.
Jak se Japonsko v posledních desetiletích vyvíjelo? Po dlouhá léta byla japonská společnost známa tím, že na rozdíl od auroamerických zemích nebyly její sociální nůžky rozevřeny tak doširoka. Rozdíl v platu vrcholového manažera a dělníka na lince nebyl nijak závratný. Kmenoví zaměstnanci měli slušné sociální benefity, ekonomika rostla a život plynul celkem v poklidu. Ovšem jak ekonomika rostla, stali se Japonci postupně jednou z nejdražších pracovních sil na světě.
V 90. letech však země nastoupila cestu stagnace. Japonský ekonomický tygr stárnul, lenivěl a postupně ztrácel zuby. Jeho místo na nějakou dobu zaujal o poznání menší ale hbitější tygr korejský a po něm veletygr čínský. Prakticky nulová surovinová základna a drahá pracovní síla vedly k postupné ztrátě konkurenceschopnosti nejen na světových trzích, ale i na trhu domácím. Filigránsky zhotovené domácí průmyslové produkty vystřídal levný a nekvalitní šunt z nedalekého zámoří. Pro mě jakožto Čecha je symbolem ústupu z ekonomických pozic čínský česnek prodávaný ve srovnání s domácími výpěstky za desetinovou cenu. Dužnatý, s evidentně nižším obsahem silic, ale o to rychleji vysychající nebo se kazící.
Vysoké personální náklady „vyřešili“ kapitáni japonského průmyslu jednoduše tak, že se kmenových pracovníků zbavili, aby je obratem ruky přijali jakožto pracovníky dodané agenturami, které se počátkem nového milénia rodily jako houby po dešti. Samozřejmě s příslušně osekanými sociálními benefity. Firmy sice na nákladech částečně ušetřily, avšak na změně lidotoku až nemravně vydělaly agentury. Jejich závratné zisky plynoucí výhradně z odříznuté porce sociálních benefitů agenturníků vedly vládu k opatřením toto obchodování s lidmi alespoň částečně omezit.
Dlouholetý sociální smír byl však nahlodán. V této situaci se neoctli jen příslušníci dělnických profesích, ale třeba i řada programátorů nebo dokonce i výzkumníků, které můžeme řadit do (nižší) střední třídy. Všem těmto skupinám vyrostla konkurence dovezená ze zahraničí. V případě manuálních pracovníků se tento dovoz schoval pod hlavičku „Výcvik a školení“. Každý rok je obviněna řada firem z toho, že proklamovaný výcvik zahraničních praktikantů je jen maskovaná práce načerno. V roce 2018 se takto prohřešilo 5 160 firem. Japonsko zaplavila řada především čínských doktorandů, takže vědecký článek je často podepsán zpravidla trojicí čínských jmen spolu se jménem japonského krotitele, pardon, školitele.
Ekonomický sešup pak završila současná koronavirová krize, která představuje citronový plátek na tomto smrtícím koktejlu, který přivedl do politického hrobu nejdéle sloužícího premiéra Šinzó Abeho i jeho náhradníka, Jošihideho Sugu. Ona to tedy smrt není, spíše jen k odstavení od funkce, protože v předsednictvu Liberálně demokratické strany (LDP) se to bývalými premiéry hemží a nezdá se, že by nějak morálně trpěli. I nemocnému Abemu čile pobíhajícímu po parlamentu se vrátil do tváří ruměnec, do očí lesk a na rty úsměv.
Není divu, že ze vzniklé situace těží politická levice, která se natěšeně žene do nedělních voleb. V úsilí svrhnout dlouhodobou dominanci LDP přistoupili ústavní (CDPJ) i sociální demokrati (SDPJ) k průlomovému kroku a poprvé v historii se přestali štítit komunistů (CPJ). Koalici s nimi napřímo neuzavřeli, ale dohodli se s nimi na společné strategii, podle které si například neměli navzájem konkurovat ve volebních okrscích. Tento článek je psán dva dny před konáním voleb, ve kterých podle průzkumu vládní koalice sice o nějaké mandáty přijde, ale většinu v parlamentu si udrží.
Podle Kišidy je výsledkem reforem Šinzó Abeho pouhý růst firemních finančních rezerv bez toho, že by se zvyšovaly mzdy zaměstnanců. Situaci tedy nový premiér hodlá řešit nastolením nového kapitalismu. Jeho zavedením se má dosáhnout příznivého koloběhu růstu a přerozdělování společenského bohatství, a to jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru. Sílící a jednotící se levice zřejmě liberální demokraty vylekala a dohnala je až k verbálnímu eskamotérství, když od abenomiky přechází k budování nového kapitalismu, ve kterém se budou mít všichni dobře.
Podle všeho má však Kišida trochu problém s tím, jakou konkrétní náplň by jeho nový kapitalismus měl mít. Vyzval totiž členy vládního panelu, aby co nejdříve, do začátku listopadu, vypracovali příslušné návrhy. Návrhy mají být zaměřeny na rozvoj digitalizace, dekarbonizace a na ekonomickou bezpečnost včetně zajištění dodávek polovodičů. Toto tedy má být ten nový kapitalismus? K dosažení takovýchto smělých cílů by stačilo poslat do japonského parlamentu české Piráty a zemi přifařit k Evropské unii. Celá iniciativa mi tak spíše než upgrade kapitalismu připomíná velmi lehkou verzi jakési kapitalistické perestrojky.
