Japonsko si podle kalorického ukazatele zajišťuje doma jen 37 procent spotřebovaných potravin. Je to rekordní minimum – a paradoxně k němu přispělo i zdražení domácí rýže.
Potravinová soběstačnost Japonska měřená podílem kalorií klesla ve fiskálním roce 2025 na 37 procent, nejnižší hodnotu od začátku srovnatelných statistik v roce 1965. Vláda přitom míří na 45 procent do roku 2030. Pokles přišel po čtyřech letech na 38 procentech a souvisel i s vysokými cenami rýže, které omezily její spotřebu a zvýšily relativní podíl dovozu.
U samotné rýže činila soběstačnost 95 procent, u pšenice 16 a u masa 53 procent. Jiný obrázek dává ukazatel podle hodnoty produkce: ten naopak vzrostl o dva body na 66 procent, právě díky dražší domácí rýži a dalším potravinám. Regionální rozdíly jsou obrovské – Hokkaidó dosáhlo 227 procent, zatímco Tokio nuly.
Co na to Biwako
Těch 37 procent zní poplašně, ale samotné číslo ještě neříká, že by Japonsku zítra došlo jídlo. Část lidí zpochybňuje už samotný kalorický způsob výpočtu a ptá se, zda tak nízké číslo nepomáhá obhajovat ochranu domácího zemědělství a dotace.
Na druhé straně ale nelze mávnout rukou nad tím, že vláda míří na 45 procent a místo přibližování se cíli jde opačným směrem. Pořád zůstávají stejné otázky: kdo bude půdu obdělávat, proč je zemědělství pro mladší generaci málo přitažlivé a zda by větší farmy a modernější provoz nezvedly produktivitu. Takže co vlastně chceme chránit – konkrétní procento, současný zemědělský model, nebo schopnost země uživit se při problému s dovozem?
Co na to Milan
Za mě hlavně tu poslední věc. Soběstačnost není soutěž o co nejvyšší číslo a dovoz potravin je normální součást obchodu. Ale země, která velkou část kalorií nakupuje venku, musí přemýšlet o odolnosti dodavatelských řetězců.
Současně bych nepřeceňoval jediný ukazatel. Kalorie říkají něco jiného než hodnota produkce. Důležitější než politická hádka o 37 procent je, zda domácí zemědělství dokáže být produktivní, ekonomicky životaschopné a připravené na krizové situace.