Svatyně Jasukuni zakazuje cosplay a staré vojenské uniformy, zatímco muzea řeší opačný problém: skutečných válečných předmětů mají tolik, že část z nich možná v depozitářích neudrží.
Svatyně Jasukuni v Tokiu nově zakázala na svém území cosplay a také staré vojenské oděvy a výstroj. Chce tím zachovat pietní a posvátnou atmosféru místa, které připomíná japonské válečné mrtvé a dlouhodobě vyvolává spory doma i v zahraničí. Použitá terminologie podle článku míří hlavně na historické uniformy císařské armády a námořnictva, nikoli na současné slavnostní stejnokroje Sil sebeobrany.
Ve stejné době řeší japonská muzea opačný problém: příliš mnoho autentických válečných předmětů. V průzkumu Kyodo 16 z 62 zařízení uvedlo, že kvůli poškození nebo nedostatku místa musí uvažovat o vyřazování části sbírek. Plné nebo téměř plné depozitáře hlásí 85 procent zařízení a příliv darů roste s odcházením generace pozůstalých.
Co na to Biwako
Ten kontrast je skoro symbolický. Na jednom místě se Japonsko snaží zabránit tomu, aby se válečná minulost měnila v kostým, politické divadlo nebo turistickou atrakci. Jinde naopak hrozí, že skutečné předměty z téže minulosti skončí mimo sbírky, protože pro ně není místo.
Ale ani tady není odpověď prosté „všechno zachovat“. Válečná výroba vytvořila obrovské množství běžných předmětů a muzeum nemůže skladovat každý stejný kus jen proto, že je starý. Zároveň je nebezpečné rozhodovat jen podle toho, co se pohodlně vejde do depozitáře. Když mizí pamětníci, roste význam autentických pramenů a také odpovědnost odborně určit, co je jedinečné, co má kontext a co už je skutečně nadbytečné.
Co na to Milan
Pro mě ty dvě zprávy říkají totéž z opačných stran: minulost potřebuje respekt, ne scénu. Historická uniforma má smysl jako pramen zasazený do souvislostí, ne jako rekvizita k předvádění politické nostalgie.
Současně ale není možné zachránit úplně každý předmět. Proto dává smysl volání muzeí po odborných pravidlech, financování a úložných kapacitách. Paměť se neřídí množstvím věcí v depozitáři, ale tím, že uchováme jen ty podstatné a zároveň vysvětlíme, co skutečně znamenají.